9. prosince 2016

Zvířata ve středověku

Tento příspěvek o postavení zvířat v evropském středověku a o středověké zvířecí symbolice je sepsán na základě literatury a přednášek francouzských historiků v rámci Česko-francouzského historického semináře na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (viz závěr článku).
 
  • Bible: Bůh stvořil člověka jako bytost dokonalou a zvíře jako bytost nedokonalou. Zvířata jsou člověku podřízena a mají jím být ovládána
  • proti tomuto názoru existuje "druhý proud" - Aristotelés: všechna boží stvoření jsou bratry. Dále představován zejména Pavlem z Tarsu.
  • teologické debaty: kam přijdou zvířata po smrti? je pro ně místo v nebi? týká se zvířat zákaz práce v neděli? apod.
  • zvířata v křesťanském středověku obecně nejsou příliš oceňována - souvisí se snahou církve potlačit přetrvávající pohanské kulty, které uctívají zvířata, a nahradit je uctíváním Krista
  • středověk neměl příliš zájmu o encyklopedické poznání zvířat - jediné středověké texty zabývající se odborným poznáním zvířat jsou překlady Aristotelových spisů (Historia animalium, De partibus animalium a další). V původních středověkých naučných textech se zvířata vyskytují pouze jako součást přírody (natura rerum).
  • mezi praktickými spisy byly obzvláště četné lovecké příručky. Dále příručky o kování koní, jízdě na koni, zemědělském a kulinářském využití zvířat apod. Zároveň moralistická literatura odsuzující lov - jejími autory jsou duchovní, lov je podle nich nekontrolovatelná vášeň a marnivost.
  • základní literaturou pro poznání středověkého vnímání zvířat jsou bestiáře
    • jde o spisy primárně náboženského, teologického charakteru, ne o naučnou (přírodopisnou) literaturu. Účelem je výklad alegorického a symbolického významu jednotlivých druhů zvířat, jejich vlastností a jejich vztahu s Kristem a s Bohem (připodobnění k různým fázím života Krista apod.). Jsou určeny zejména univerzitním učencům-teologům. Většina bestiářů vychází z řeckého spisu Physiologus (2. či 3. stol. n. l.). Na stejné rovině se vyskytují zvířata skutečná, mytická i fantazijní.
    • zlatou érou bestiářů je 12. a 13. století

Středověká znalost zvířat zahrnovala i zvířata zcela fantazijní -
zde cerastes, tvor s hadím tělem a hlavou berana.
Bestiář pocházející z Flander (kolem roku 1350).

    • středověk dělí zvířata do pěti kategorií: 1) čtyřnožci, 2) ptáci a zvířata žijící ve vzduchu, 3) ryby a zvířata žijící ve vodě, 4) plazi, 5) škůdci a jiná havěť. Moderní přírodovědné kategorie (např. savci, hmyz) středověk nezná - proto jsou např. velryby a delfíni považováni za ryby, mezi "havěť" jsou zařazováni potkani stejně jako pavouci, netopýři jsou řazeni mezi ptáky a tak dále.
    • zvířata místní vs. zvířata exotická:
      • například lev není pro středověkou Evropu skutečně exotickým zvířetem - je častým obyvatelem panovnických zvěřinců, objevuje se běžně jako heraldický symbol, námět v architektuře a sochařství 
      • podobně je na tom slon
      • skutečně exotickými zvířaty jsou pro středověkou Evropu např. žirafa, nosorožec, hroch...
    • zvířata skutečná vs. zvířata imaginární: 
      • středověký člověk tuto distinkci nevnímá. Zvířata jako jednorožec, drak, gryf či mantichora se v bestiářích vyskytují po boku skutečných zvířat a jsou považována za skutečně existující
      • nejděsivějším ze všech zvířat je drak - "král hadů". Drak byl považován za okřídleného hada, je ztotožňován s hadem, který svedl Evu v ráji. Drak evropského středověku je vždy symbolem zla, na rozdíl od orientálních draků např. v Číně, kteří bývají symbolem štěstí. Výhra svatého Jiřího (ale i jiných světců) nad drakem symbolizuje vítězství křesťanství nad zlem a pohanstvím.
      • i středověký člověk však o existenci některých bájných zvířat pochyboval - takovým příkladem jsou sirény, mořské příšery či fénixové
    • v průběhu dějin se mění genderové vnímání jednotlivých druhů zvířat. Stejně tak v různých jazycích se rod jako jazyková kategorie názvů zvířat liší: například francouzské le chat (muž.) vs. české kočka (žen.), francouzské la grue (žen.) vs. české jeřáb (muž.) a tak dále.
    • menažerie (zvěřince)
      • jde o předchůdce dnešních zoologických zahrad a cirkusů. První zvěřince jsou známy již ze 4. tisíciletí př. n. l. Jsou majetkem panovníka, symbolem jeho moci a bohatství, přehlídkou živých atributů panovníkovy moci. Zvířata jsou získávána převážně jako dary od jiných panovníků, jsou směňována při uzavření spojenectví apod. - např. Karel Veliký obdržel v roce 801 jako dar od bagdádského chalífy slona známého pod jménem Abúl Abbás. Zvěřince se postupně otevírají veřejnosti, teprve mnohem později se stávají místem k učenému poznání zvířat - při vzniku zvěřinců je tato funkce dlouho zcela nepodstatná.
      
    Stvoření zvířat Bohem. Freska v kostele Vittskövle, Švédsko (1480).

    [vybraná zvířata ve středověku (symbolika, postavení):]
    • kočka 
      • ke kočkám chována velká nedůvěra, jsou neoblíbeny a vnímány negativně
      • spolčují se s ďáblem, žijí v noci - podezřelá stvoření, atributem čarodějnictví
      • na druhou stranu často chované v klášterech a domácnostech za účelem lovení myší
      • zlom ve 14. století, částečně díky morové epidemii - kočky loví krysy, jejichž blechy přenáší mor
      • postupně se stává jedním z nejoblíbenějších chovaných zvířat
    • pes
      • z počátku vnímán s nedůvěrou podobně jako kočka
      • obecně negativní konotace, nečisté zvíře, spojován se sexualitou
      • někdy dokonce symbolem zrady (dnes symbolem věrnosti)
      • na druhou stranu jsou vybraná lovecká plemena ceněným majetkem aristokracie
      • jeho hodnota stoupá v 16.–17. století, stává se oblíbeným zvířetem u dvora, zejména oblíben šlechtičnami, postupně se dostává až na samý vrchol obliby (nejlepší přítel člověka)
      • nedůvěra dodnes přetrvává zejména v arabských a středomořských oblastech
    • medvěd
      • pravěkými lidmi velmi uctíván, hovoří se o kultu medvěda či snad i o náboženském uctívání medvěda (medvěd jako první bůh). Stejně tak velmi uctíván pohanskými kmeny dlouho do raného středověku
      • ze všech zvířat nejvíce připomíná člověka - dokáže chodit po dvou nohách, bere předměty do rukou, "tancuje", dokonce pokládán za mytického předka lidí
      • je považován za nejsilnější a nejmocnější ze všech zvířat a proto za prvního krále zvířat
      • je atributem evropských králů, lov na medvěda je výsadním právem a povinností králů, je nejvzácnějším darem, který může panovník věnovat jinému panovníkovi 
      • katolická církev jej však začala očerňovat ve snaze potřít pohanské kulty uctívající zvířata a zejména medvěda (kult medvěda udržuje lidi v pohanství, brání christianizaci, medvěd je "nepřítelem Krista")
      • ve 12. století z pozice nejvíce ceněného zvířete klesá do pozice zvířete nenáviděného a odsuzovaného, ztotožňovaného s ďáblem (ďábel často zobrazován v podobě medvěda), místo síly a obratnosti spojován s vlastnostmi jako hloupost, lenost, neobratnost, obžerství (částečně přetrvalo dodnes), na pozici krále zvířat je nahrazen lvem
      • symbolem úplného ponížení a zesměšnění medvěda je jeho vystavování na trzích v řetězech a kovových náhubcích, zkrocení a zlomení medvědi jsou medvědářem pomocí násilí nuceni předvádět nejrůznější kousky pro pobavení publika
      • M. Pastoureau: medvěd je "padlý král"
      • medvědi ve velké části Evropy zcela vyhubeni
    • havran
      • v antickém starověku obdivován pro svou inteligenci, je symbolem štěstí, pro Kelty je symbolem moudrosti
      • s příchodem křesťanství však jeho obliba upadá
      • zdržuje se u hřbitovů, živí se mršinami, skřehotavý hlas, černé peří - z antického symbolu štěstí se mění v symbol neštěstí, smrti
      • přisuzovány vlastnosti jako chamtivost, nenasytnost, zlodějství (požírá úrodu na polích), pokrytectví, nafoukanost
    • prase
      • v antice i u pohanských kmenů uctíváno, všemi třemi hlavními náboženstvími však vnímáno jako nečisté
      • velmi ambivalentní vnímání - na jedné straně nízkost a špinavost, na druhé straně symbol prosperity (zlaté prasátko; něm. výraz Schwein haben - "mít štěstí")
      • již antická medicína doložila, že je anatomicky velmi podobné člověku (vnitřní orgány, světlá pokožka, selata jsou ze všech mláďat nejpodobnější lidským novorozeňatům apod.). Přesto – či právě proto – je prase opovrhováno (M. Pastoureau: prase je člověkův "neoblíbený bratranec")
      • přisuzovány vlastnosti jako nenažranost, lenost, špinavost, dodnes považováno za nízké zvíře, opovrhováno i přes svou vysokou inteligenci
      • většinu času prohrabává zemi, tedy má skloněnou hlavu obviňováno, že neuznává Boha, protože se nedívá k nebi
      • prasnice rodí mnoho mláďat, často více než kolik má prsních žláz obviňována jako špatná matka, zároveň uctívána jako symbol plodnosti
      • po mnoho století bylo prase často jediné zvíře v domácnosti - mnohdy člověkův nejblížší společník
      • v okamžiku, kdy se oblíbencem člověka stává pes, přebírá prase od psa negativní konotace spojené se sexualitou (viz výraz prasárničky, fr. cochonnerie)
    • lev 
      • lev je první zvíře, které vstoupí na biblickou Noemovu archu. Stává se zvířetem se silným křesťanským významem - je atributem evangelisty Marka, někdy ztotožňován i se samotným Kristem či církví (někdy však naopak spojován s ďáblem).
      • zároveň však zůstává v paměti i lev-lidožrout, související se skutečností, že křesťané byli v době římského císařství předhazováni lvům
      • ve 12. století přebírá po medvědovi roli krále zvířat, přebírá i (původně medvědovu) asociaci s královským majestátem a odvahou (viz přezdívka anglického krále Richarda - Richard Lví Srdce). Jeho hříva symbolizuje královskou korunu.
      • lvům (nepravdivě) přisuzována schopnost spát s otevřenýma očima, díky čemuž se stali symbolem bdícího ochránce - odtud časté sochy lvů u vchodu do kláštera, paláce či jiné budovy
    • další zvířata:
      • liška: její vnímání osciluje mezi uznáním a odsudkem. Inteligentní a hravá, ale také prohnaná, vypočítavá, lstivá a úskočná zlodějka a zrádkyně. Francouzské podst. jméno malin - "ďábel", ale také "liška". Obecně negativní vnímání ryšavé barvy. O rozšířeném středověkém literárním motivu Lišáka vice zde.
      • jeřáb: jednoznačně pozitivní význam. Majestátnost, symbolem rovnosti a spravedlnosti. Již ve středověku byly sledovány jeho migrační trasy pomocí kroužkování.
      • opice: ve středověku vnímána jako krajně odpudivé zvíře, nejošklivější a nejodpornější ze všech tvorů. Spojována s ďáblem, s vlastnostmi jako pokrytectví, faleš, podlost. Isidor ze Sevilly varuje těhotné ženy před pohledem na opici nebo na její obraz - pokud tak udělá, bude její dítě ošklivé stejně jako opice.
      • veverka: dnes oblíbené zvíře, vnímána pozitivně, jako veselé a hravé zvíře. Ve středověku však vnímána negativně: líná a chlípná (tráví čas dováděním po stromech), lakotná (ukládá si víc jídla, než zužitkuje), hloupá (zapomíná, kam si potravu schovala). Stejně jako u lišky je negativně vnímána její zrzavá srst.
    • král zvířat: velkou úlohu zvířat ve středověké symbolice dokládá i prestižní pozice krále zvířat. Jak již padlo výše, za prvního krále zvířat byl považován medvěd. Po devalvaci medvěda byl katolickou církví na tuto pozici dosazen lev, avšak nebyl jediným a univerzálním "králem". V mimoevropských oblastech mu konkurovali slon a tygr či dokonce nosorožec, orel a jaguár. Pouze lev však svoji vládu rozšířil mimo svá přirozená bydliště v Asii a v Africe také do Evropy.

    Odysseus a bohyně Kirké s lidmi přeměněnými ve zvířata.
    Dřevoryt z německého překladu Boccacciova De mulieribus claris
    (kolem roku 1474).

    Literatura k problematice zvířat ve středověku:
    (výběr se zaměřením na knihy dostupné v českých knihovnách)
    Michel Pastoureau: Medvěd. Dějiny padlého krále (vyšlo česky / recenze č. 1 / recenze č. 2 / recenze č. 3)
    Další knihy M. Pastoureau (pouze ve francouzštině): Prase. Dějiny neoblíbeného bratrance, Středověké bestiáře, Slavná zvířata, Král zabitý prasetem
    Daniela Dvořáková: Kôň a človek v stredoveku. K spolužitiu človeka a koňa v uhorskom kráľovstve (vyšlo slovensky / recenze)
    Daniela Dvořáková a kol.: Človek a svet zvierat v stredoveku (obsah / úvod a ukázka / vybrané studie)
    A Cultural History of Animals in the Medieval Age (ze šestidílné série pokrývající všechna období dějin / o sérii)
    Aleksander Pluskowski: Wolves and the Wilderness in the Middle Ages

    John Aberth: An Environmental History of the Middle Ages (Part III: Beasts) (online na Google Books)

    Frank Meier (pouze v němčině): Mensch und Tier im Mittelalter
    Éric Baratay (pouze ve francouzštině): Des bêtes et des dieux
    Robert Delort (pouze ve francouzštině): Les animaux ont une histoire (o knize)


    Přednášky Česko-francouzského historického semináře na FF UK:
    Michel Pastoureau: Historik tváří v tvář zvířeti (L'historien face à l'animal), 13. dubna 2012
    Baudouin Van den Abeele: Prameny kulturní historie zvířat ve středověku (Les sources de l'histoire culturelle des animaux au Moyen Âge), Jeřáb popelavý ve středověku - od skutečnosti k fikci (La grue cendrée au Moyen Âge - de la realité à la fiction), 27. října 2016

    Odkazy:
    Zvířata na lavici obžalovaných (článek na tomto blogu o soudních procesech se zvířaty)
    Tematické číslo časopisu Dějiny a současnost. Lidé a jejich zvířata
    Tematické číslo Historické štúdie 48/2014. Človek a svet zvierat v stredoveku
    Rozhovor s M. Pastoureau pro časopis Dějiny a současnost
    Naši chlupatí bližní - diskuzní pořad Historie.cs
    "Le cochon est toujours coupable." Rozhovor s M. Pastoureau (ve francouzštině)
    Rozhovor s Robertem Delort (ve francouzštině)
    Les animaux ont aussi leur histoire. Série podcastů s M. Pastoureau (ve francouzštině)
    Ours dans la culture (Kulturní obraz medvěda - článek na francouzské Wikipedii)
    Cultural depictions of elephants (článek na anglické Wikipedii)
    expositions.bnf.fr/bestiaire (poněkud starší, ale užitečná online výstava ilustrací z bestiářů)
    Paws, Pee and Mice. Cats among Medieval Manuscripts


    Pozn.: Z výběru literatury a odkazů je zřejmé, že většina prací zabývajících se dějinami zvířat (ve středověku i obecně) je francouzského původu a tudíž ve francouzštině. Případným zájemcům neovládajícím tento jazyk nezbývá než doufat, že se překlady do češtiny nezastaví jen u famózního Pastoureauho Medvěda.

    A na úplný závěr jedna velmi nedisciplinovaná středověká kočička :)
    Viz článek Paws, Pee and Mice.
    B. H.
    ---
    Tento blog můžete sledovat i na Facebooku: facebook.com/WellBeKind

    Žádné komentáře:

    Okomentovat