Zvířata ve středověku

Tento příspěvek o postavení zvířat v evropském středověku a o středověké zvířecí symbolice je sepsán na základě literatury a přednášek francouzských historiků v rámci Česko-francouzského historického semináře na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (viz závěr článku).
 

• Bible: Bůh stvořil člověka jako bytost dokonalou a zvíře jako bytost nedokonalou. Zvířata jsou člověku podřízena a mají jím být ovládána
• proti tomuto názoru existuje "druhý proud" - Aristotelés: všechna boží stvoření jsou bratry. Dále představován zejména Pavlem z Tarsu.
• teologické debaty: kam přijdou zvířata po smrti? je pro ně místo v nebi? týká se zvířat zákaz práce v neděli? apod.
• zvířata v křesťanském středověku obecně nejsou příliš oceňována - souvisí se snahou církve potlačit přetrvávající pohanské kulty, které uctívají zvířata, a nahradit je uctíváním Krista
• středověk neměl příliš zájmu o encyklopedické poznání zvířat - jediné středověké texty zabývající se odborným poznáním zvířat jsou překlady Aristotelových spisů (Historia animalium, De partibus animalium a další). V původních středověkých naučných textech se zvířata vyskytují pouze jako součást přírody (natura rerum).
• mezi praktickými spisy byly obzvláště četné lovecké příručky. Dále příručky o kování koní, jízdě na koni, zemědělském a kulinářském využití zvířat apod. Zároveň moralistická literatura odsuzující lov - jejími autory jsou duchovní, lov je podle nich nekontrolovatelná vášeň a marnivost.
• základní literaturou pro poznání středověkého vnímání zvířat jsou bestiáře
• jde o spisy primárně náboženského, teologického charakteru, ne o naučnou (přírodopisnou) literaturu. Účelem je výklad alegorického a symbolického významu jednotlivých druhů zvířat, jejich vlastností a jejich vztahu s Kristem a s Bohem (připodobnění k různým fázím života Krista apod.). Jsou určeny zejména univerzitním učencům-teologům. Většina bestiářů vychází z řeckého spisu Physiologus (2. či 3. stol. n. l.). Na stejné rovině se vyskytují zvířata skutečná, mytická i fantazijní.
• zlatou érou bestiářů je 12. a 13. století

Středověká znalost zvířat zahrnovala i zvířata zcela fantazijní -
zde cerastes, tvor s hadím tělem a hlavou berana.
Bestiář pocházející z Flander (kolem roku 1350).

• středověk dělí zvířata do pěti kategorií: 1) čtyřnožci, 2) ptáci a zvířata žijící ve vzduchu, 3) ryby a zvířata žijící ve vodě, 4) plazi, 5) škůdci a jiná havěť. Moderní přírodovědné kategorie (např. savci, hmyz) středověk nezná - proto jsou např. velryby a delfíni považováni za ryby, mezi "havěť" jsou zařazováni potkani stejně jako pavouci, netopýři jsou řazeni mezi ptáky a tak dále.
• zvířata místní vs. zvířata exotická:
• například lev není pro středověkou Evropu skutečně exotickým zvířetem - je častým obyvatelem panovnických zvěřinců, objevuje se běžně jako heraldický symbol, námět v architektuře a sochařství 
• podobně je na tom slon
• skutečně exotickými zvířaty jsou pro středověkou Evropu např. žirafa, nosorožec, hroch...
• zvířata skutečná vs. zvířata imaginární: 
• středověký člověk tuto distinkci nevnímá. Zvířata jako jednorožec, drak, gryf či mantichora se v bestiářích vyskytují po boku skutečných zvířat a jsou považována za skutečně existující
• nejděsivějším ze všech zvířat je drak - "král hadů". Drak byl považován za okřídleného hada, je ztotožňován s hadem, který svedl Evu v ráji. Drak evropského středověku je vždy symbolem zla, na rozdíl od orientálních draků např. v Číně, kteří bývají symbolem štěstí. Výhra svatého Jiřího (ale i jiných světců) nad drakem symbolizuje vítězství křesťanství nad zlem a pohanstvím.
• i středověký člověk však o existenci některých bájných zvířat pochyboval - takovým příkladem jsou sirény, mořské příšery či fénixové
• v průběhu dějin se mění genderové vnímání jednotlivých druhů zvířat. Stejně tak v různých jazycích se rod jako jazyková kategorie názvů zvířat liší: například francouzské le chat (muž.) vs. české kočka (žen.), francouzské la licorne (žen.) vs. české jednorožec (muž.), francouzské la grue (žen.) vs. české jeřáb (muž.) a tak dále.
• menažerie (zvěřince)
• jde o předchůdce dnešních zoologických zahrad a cirkusů. První zvěřince jsou známy již ze 4. tisíciletí př. n. l. Jsou majetkem panovníka, symbolem jeho moci a bohatství, přehlídkou živých atributů panovníkovy moci. Zvířata jsou získávána převážně jako dary od jiných panovníků, jsou směňována při uzavření spojenectví apod. - např. Karel Veliký obdržel v roce 801 jako dar od bagdádského chalífy slona známého pod jménem Abúl Abbás. Zvěřince se postupně otevírají veřejnosti, teprve mnohem později se stávají místem k učenému poznání zvířat - při vzniku zvěřinců je tato funkce dlouho zcela nepodstatná.

  

Stvoření zvířat Bohem. Freska v kostele Vittskövle, Švédsko (1480).

[vybraná zvířata ve středověku (symbolika, postavení):]

• kočka 
• ke kočkám chována velká nedůvěra, jsou neoblíbeny a vnímány negativně
• spolčují se s ďáblem, žijí v noci - podezřelá stvoření, atributem čarodějnictví
• na druhou stranu často chované v klášterech a domácnostech za účelem lovení myší
• zlom ve 14. století, částečně díky morové epidemii - kočky loví krysy, jejichž blechy přenáší mor
• postupně se stává jedním z nejoblíbenějších chovaných zvířat
• pes
• z počátku vnímán s nedůvěrou podobně jako kočka
• obecně negativní konotace, nečisté zvíře, spojován se sexualitou
• někdy dokonce symbolem zrady (dnes symbolem věrnosti)
• na druhou stranu jsou vybraná lovecká plemena ceněným majetkem aristokracie
• jeho hodnota stoupá v 16.–17. století, stává se oblíbeným zvířetem u dvora, zejména oblíben šlechtičnami, postupně se dostává až na samý vrchol obliby (nejlepší přítel člověka)
• nedůvěra dodnes přetrvává zejména v arabských a středomořských oblastech
• medvěd
• pravěkými lidmi velmi uctíván, hovoří se o kultu medvěda či snad i o náboženském uctívání medvěda (medvěd jako první bůh). Stejně tak velmi uctíván pohanskými kmeny dlouho do raného středověku
• ze všech zvířat nejvíce připomíná člověka - dokáže chodit po dvou nohách, bere předměty do rukou, "tancuje", dokonce pokládán za mytického předka lidí
• je považován za nejsilnější a nejmocnější ze všech zvířat a proto za prvního krále zvířat
• je atributem evropských králů, lov na medvěda je výsadním právem a povinností králů, je nejvzácnějším darem, který může panovník věnovat jinému panovníkovi 
• katolická církev jej však začala očerňovat ve snaze potřít pohanské kulty uctívající zvířata a zejména medvěda (kult medvěda udržuje lidi v pohanství, brání christianizaci, medvěd je "nepřítelem Krista")
• → ve 12. století z pozice nejvíce ceněného zvířete klesá do pozice zvířete nenáviděného a odsuzovaného, ztotožňovaného s ďáblem (ďábel často zobrazován v podobě medvěda), místo síly a obratnosti spojován s vlastnostmi jako hloupost, lenost, neobratnost, obžerství (částečně přetrvalo dodnes), na pozici krále zvířat je nahrazen lvem
• symbolem úplného ponížení a zesměšnění medvěda je jeho vystavování na trzích v řetězech a kovových náhubcích, zkrocení a zlomení medvědi jsou medvědářem pomocí násilí nuceni předvádět nejrůznější kousky pro pobavení publika
• M. Pastoureau: medvěd je "padlý král"
• medvědi ve velké části Evropy zcela vyhubeni
• havran
• v antickém starověku obdivován pro svou inteligenci, je symbolem štěstí, pro Kelty je symbolem moudrosti
• s příchodem křesťanství však jeho obliba upadá
• zdržuje se u hřbitovů, živí se mršinami, skřehotavý hlas, černé peří - z antického symbolu štěstí se mění v symbol neštěstí, smrti
• přisuzovány vlastnosti jako chamtivost, nenasytnost, zlodějství (požírá úrodu na polích), pokrytectví, nafoukanost
• prase
• v antice i u pohanských kmenů uctíváno, všemi třemi hlavními náboženstvími však vnímáno jako nečisté
• velmi ambivalentní vnímání - na jedné straně nízkost a špinavost, na druhé straně symbol prosperity (zlaté prasátko; něm. výraz Schwein haben - "mít štěstí")
• již antická medicína doložila, že je anatomicky velmi podobné člověku (vnitřní orgány, světlá pokožka, selata jsou ze všech mláďat nejpodobnější lidským novorozeňatům apod.). Přesto – či právě proto – je prase opovrhováno (M. Pastoureau: prase je člověkův "neoblíbený bratranec")
• přisuzovány vlastnosti jako nenažranost, lenost, špinavost, dodnes považováno za nízké zvíře, opovrhováno i přes svou vysokou inteligenci
• většinu času prohrabává zemi, tedy má skloněnou hlavu → obviňováno, že neuznává Boha, protože se nedívá k nebi
• prasnice rodí mnoho mláďat, často více než kolik má prsních žláz → obviňována jako špatná matka, zároveň uctívána jako symbol plodnosti
• po mnoho století bylo prase často jediné zvíře v domácnosti - mnohdy člověkův nejblížší společník
• v okamžiku, kdy se oblíbencem člověka stává pes, přebírá prase od psa negativní konotace spojené se sexualitou (viz výraz prasárničky, fr. cochonnerie)
• lev 
• lev je první zvíře, které vstoupí na biblickou Noemovu archu. Stává se zvířetem se silným křesťanským významem - je atributem evangelisty Marka, někdy ztotožňován i se samotným Kristem či církví (někdy však naopak spojován s ďáblem).
• zároveň však zůstává v paměti i lev-lidožrout, související se skutečností, že křesťané byli v době římského císařství předhazováni lvům
• ve 12. století přebírá po medvědovi roli krále zvířat, přebírá i (původně medvědovu) asociaci s královským majestátem a odvahou (viz přezdívka anglického krále Richarda - Richard Lví Srdce). Jeho hříva symbolizuje královskou korunu.
• lvům (nepravdivě) přisuzována schopnost spát s otevřenýma očima, díky čemuž se stali symbolem bdícího ochránce - odtud časté sochy lvů u vchodu do kláštera, paláce či jiné budovy
• další zvířata:
• liška: její vnímání osciluje mezi uznáním a odsudkem. Inteligentní a hravá, ale také prohnaná, vypočítavá, lstivá a úskočná zlodějka a zrádkyně. Francouzské podst. jméno malin - "ďábel", ale také "liška". Obecně negativní vnímání ryšavé barvy. O rozšířeném středověkém literárním motivu Lišáka vice zde.
• jeřáb: jednoznačně pozitivní význam. Majestátnost, symbolem rovnosti a spravedlnosti. Již ve středověku byly sledovány jeho migrační trasy pomocí kroužkování.
• opice: ve středověku vnímána jako krajně odpudivé zvíře, nejošklivější a nejodpornější ze všech tvorů. Spojována s ďáblem, s vlastnostmi jako pokrytectví, faleš, podlost. Isidor ze Sevilly varuje těhotné ženy před pohledem na opici nebo na její obraz - pokud tak udělá, bude její dítě ošklivé stejně jako opice.
• veverka: dnes oblíbené zvíře, vnímána pozitivně, jako veselé a hravé zvíře. Ve středověku však vnímána negativně: líná a chlípná (tráví čas dováděním po stromech), lakotná (ukládá si víc jídla, než zužitkuje), hloupá (zapomíná, kam si potravu schovala). Stejně jako u lišky je negativně vnímána její zrzavá srst.
• král zvířat: velkou úlohu zvířat ve středověké symbolice dokládá i prestižní pozice krále zvířat. Jak již padlo výše, za prvního krále zvířat byl považován medvěd. Po devalvaci medvěda byl katolickou církví na tuto pozici dosazen lev, avšak nebyl jediným a univerzálním "králem". V mimoevropských oblastech mu konkurovali slon a tygr či dokonce nosorožec, orel a jaguár. Pouze lev však svoji vládu rozšířil mimo svá přirozená bydliště v Asii a v Africe také do Evropy.
  

Odysseus a bohyně Kirké s lidmi přeměněnými ve zvířata.
Dřevoryt z německého překladu Boccacciova De mulieribus claris
(kolem roku 1474).

Literatura k problematice zvířat ve středověku:
(výběr se zaměřením na knihy dostupné v českých knihovnách)
₰ Michel Pastoureau: Medvěd. Dějiny padlého krále (vyšlo česky / recenze č. 1 / recenze č. 2 / recenze č. 3)
₰ Další knihy M. Pastoureau (pouze ve francouzštině): Prase. Dějiny neoblíbeného bratrance, Středověké bestiáře, Slavná zvířata, Král zabitý prasetem
₰ Daniela Dvořáková: Kôň a človek v stredoveku. K spolužitiu človeka a koňa v uhorskom kráľovstve (vyšlo slovensky / recenze)
₰ Daniela Dvořáková a kol.: Človek a svet zvierat v stredoveku (obsah / úvod a ukázka / vybrané studie)
₰ A Cultural History of Animals in the Medieval Age (ze šestidílné série pokrývající všechna období dějin / o sérii)
₰ Aleksander Pluskowski: Wolves and the Wilderness in the Middle Ages
₰ John Aberth: An Environmental History of the Middle Ages (Part III: Beasts) (online na Google Books)
₰ Frank Meier (pouze v němčině): Mensch und Tier im Mittelalter
₰ Éric Baratay (pouze ve francouzštině): Des bêtes et des dieux
₰ Robert Delort (pouze ve francouzštině): Les animaux ont une histoire (o knize)

Přednášky Česko-francouzského historického semináře na FF UK:
❖ Michel Pastoureau: Historik tváří v tvář zvířeti (L'historien face à l'animal), 13. dubna 2012
❖ Baudouin Van den Abeele: Prameny kulturní historie zvířat ve středověku (Les sources de l'histoire culturelle des animaux au Moyen Âge), Jeřáb popelavý ve středověku - od skutečnosti k fikci (La grue cendrée au Moyen Âge - de la realité à la fiction), 27. října 2016

Odkazy:
★ Zvířata na lavici obžalovaných (článek na tomto blogu o soudních procesech se zvířaty)
★ Tematické číslo časopisu Dějiny a současnost. Lidé a jejich zvířata
★ Tematické číslo Historické štúdie 48/2014. Človek a svet zvierat v stredoveku
★ Rozhovor s M. Pastoureau pro časopis Dějiny a současnost
★ Naši chlupatí bližní - diskuzní pořad Historie.cs
★ "Le cochon est toujours coupable." Rozhovor s M. Pastoureau (ve francouzštině)
★ Rozhovor s Robertem Delort (ve francouzštině)
★ Les animaux ont aussi leur histoire. Série podcastů s M. Pastoureau (ve francouzštině)
★ Ours dans la culture (Kulturní obraz medvěda - článek na francouzské Wikipedii)
★ Cultural depictions of elephants (článek na anglické Wikipedii)
★ expositions.bnf.fr/bestiaire (poněkud starší, ale užitečná online výstava ilustrací z bestiářů)
★ Paws, Pee and Mice. Cats among Medieval Manuscripts

Pozn.: Z výběru literatury a odkazů je zřejmé, že většina prací zabývajících se dějinami zvířat (ve středověku i obecně) je francouzského původu a tudíž ve francouzštině. Případným zájemcům neovládajícím tento jazyk nezbývá než doufat, že se překlady do češtiny nezastaví jen u famózního Pastoureauho Medvěda.

A na úplný závěr jedna velmi nedisciplinovaná středověká kočička :)
Viz článek Paws, Pee and Mice.

B. H.
---
Tento blog můžete sledovat i na Facebooku: facebook.com/WellBeKind