28. září 2013

Marginální pohled na davový ranting českých pejskařů

Včera jsem se zúčastnila protestu proti nesmyslnému a krutému vybíjení toulavých psů v Rumunsku. Dlouho neřešený problém toulavých zvířat vygradoval před několika týdny, kdy malého chlapce v Bukurešti údajně usmrtila smečka zdivočelých psů. Později prosákla na veřejnost pitevní zpráva a testy DNA, podle kterých chlapcovu smrt pes nezpůsobil a v ranách nebyly nalezeny žádné psí sliny. Přesto byl v Rumunsku zahájen brutální hon na toulavé psy. Ti nejsou usmrcováni injekcemi, nýbrž ubíjeni, škrceni, upalováni, tráveni a stříleni. Nejabsurdnější na celém masakru je to, že rumunská vláda na konečné řešení psí otázky obdržela od Evropské unie vysokou částku peněz, která však nebyla použita na efektivní a eticky relativně přijatelné plošné kastrace a sterilizace. Některé obce dokonce začaly vyplácet odměny za zabité psy – každému je nejspíš jasné, k čemu toto opatření v chudých oblastech vede. Zabíjeni začali být i psi, jež majitele mají, objevují se případy lidí zmlácených i usmrcených při obraně vlastních psů. Situace v Rumunsku je pro psy kritická, rumunská vláda odmítá přehodnotit svůj postoj a dokonce likvidaci psů posvětila zákonem. V Praze se proto shromáždilo na 200 milovníků psů a odpůrců krutého zacházení s nimi a přišlo před rumunskou ambasádu protestovat.

A zde můj pohled na celou událost. Nemohu nevycházet z komplexního a druhově nerozlišujícího přístupu ke světu kolem mne a zároveň tímto textem nechci shodit práci, kterou lidé pro rumunské psy dělají. Díky za ni. Chci tímto jen nabídnout kritické stanovisko a možnost zamyšlení nad dopady a prostředky našich akcí. Snad text takto organizátory a účastníky akce přijat bude.

Velkou část účastníků protestu odhaduji na milovníky psů, kteří po akci (a teď ta krutá rána) zasednou v KFC či doma nad kuřetem a kusem prasete, které mimochodem svými kognitivními schopnostmi (aka inteligencí, tolik upřednostňovanou) psy překonává. Tito lidé vášnivě protestují proti "zbytečnému" zabíjení psů, aby poté jinde horlivě obhajovali "nezbytné" zabíjení prasat a krav pro lidskou potravu, přestože alternativy k živočišným produktům existují a jsou dostupné, a přestože zdravotnické a ekologické organizace již dlouho upozorňují, že strava bez živočišných produktů je pro člověka zcela vhodná a pro planetu žádoucí. Tito lidé se bijí za právo na život pro psy, kterým podle nich přirozeně náleží, a odmítají právo na život pro kuřata, prasata a krávy, kterým podle nich nenáleží, protože jsou to "od přírody" užitková zvířata. Přitom status zvířete jako užitkového / hospodářského / určeného k jídlu je pouze kategorií v našem vlastním vnímání, proměnlivou v čase i v místě, a představa o "přirozeně daném" potravním řetězci je pouhý vzorec, který je možno kdykoli přehodnotit a který nám bohužel dává pocit práva zabíjet a konzumovat zvířata po statisících, aniž bychom k tomu měli v našich zeměpisných šířkách jakoukoli skutečnou potřebu a aniž bychom jim museli věnovat jedinou vzpomínku. Pro tento postoj a pohled na bytosti kolem nás se používá označení speciesismus (druhová nadřazenost, rozlišování zvířat na milováníhodná a upotřebeníhodná) a karnismus (představa a myšlenkový systém, podle kterého se zvířata dělí na jedlá a nejedlá) a tyto postoje jsou řazeny po bok jiným omezujícím a diskriminujícím názorovým systémům jako rasismus a sexismus.

Nyní k průběhu a obsahu akce. Krásná hesla Stop killing dogs, Mají právo žít a We are not indifferent střídaly před rumunskou ambasádou skandované pokřiky Vypadněte z unie, Shame on you a Hovada bezcitný. Pokřik Bestie, jste svině zarazily organizátorky na žádost policie, aby pokřiky nebyly vulgární. Dav dále vykřikoval Primitivové!, Fuj!, Vylezte ven, hajzlové!, Srabi!, Zloději a vrahové! a pod. Protest se bohužel neobešel ani bez šovinistických nadávek zasraní Rumuni, lidé pokřikovali "Ať vyleze ven ten hajzl rumunskej!", při úklidu po akci také padlo, že "Největší odpadky jsou v tom domě" (myšleno ambasáda). Protest jako celek tak byl přes svůj pozitivní záměr a nesporný dopad na hodnocení veřejného mínění ze strany rumunské ambasády jen další variací na téma My jsme lepší než vy, necivilizovaný barbarský svině

Foto: Fair Play CZ

Jsme lepší než vy
Je jedno, zda jsou to Asiati konzumující psy a kočky, muslimové podřezávající zvířata bez omráčení, obyvatelé chudších částí Evropy drasticky řešící problém přemnožených psů anebo Španělé mučící oslabené býky v arénách. Vždycky jsou ti druzí necivilizované bestie, zatímco my jsme humánně se spravující osoby, právem si nárokující označení lidé, a naše postoje a zvyky nevzbuzují žádné morální otázky. Ve skutečnosti naše společnost pouze jede na jiných kulturních vzorcích (místo psů a koček jíme prasata a krávy, místo býků v arénách pro zábavu a spršku hormonů střílíme srny v lesích a místo toulavých psů a koček čistíme ulice od stejně vnímajících a bolest prožívajících potkanů a holubů). Ve skutečnosti naše společnost pouze transformovala a institucionalizovala zabíjení zvířat, které se jinde děje na ulicích a před zraky dětí. U nás zvířata zabíjí vyškolení lidé na automatických linkách, všechny hrůzy a krev se odehrávají dobře skryty našim zrakům za zdmi jatek a k nám se produkt ohromného násilí a utrpení dostává již jako od všeho separovaný a úhledně zabalený kousek masa na polystyrenovém tácku. Jsme humánní, protože nemáme ruce od krve – má je za nás od krve řezník a ten si je před návratem z míst hrůzy zpět do společnosti pečlivě omyje. Jsme humánní, protože nekonzumujeme psy a kočky, my jíme jenom prasata a kuřata a to je normální. Náš názorový systém není v nepořádku. My přeci nejíme ty psy!

Profesionalizace = vše je v pořádku
Jako historička nemohu nenabídnout srovnání a dovolte mi malou odbočku. Naše společnost ve vztahu ke zvířatům prošla stejným procesem, kterým procházeli nacističtí řešitelé židovské otázky na samém počátku systematického vybíjení Židů. Ve své knize Obyčejní muži poukazuje Christopher Browning na klíčový moment zlomu v přístupu osob přímo pověřených likvidací Židů ke svým činům a obětem: profesionalizace, odlidštění obětí a institucionalizace zabíjení hrály hlavní roli. V prvních momentech měli řadoví příslušníci nacistických oddílů problém zabíjet nevinné Židy, muže, ženy i děti. Trpěli pocity viny, těžko se jim střílelo a pohled na masové hroby právě postřílených nahých těl jim působil potíže. V okamžiku, kdy byl celý proces profesionalizován (likvidovat živé bytosti, v tomto případě Židy, se stalo pracovní náplní, vykonáním rozkazu, splněním pracovního úkolu oddílu – srovnej zabíjení zvířat na jatkách jako náplň ctihodné profese řezníka) a eufemizován ("zvláštní zacházení", "konečné řešení"), rozhodování decentralizované a odosobněné (vrahové pouze "vykonávali práci na rozkaz někoho jiného", zadavatelé zase nikdy osobně nepřišli do kontaktu s obětmi, každý dělal jen "svůj kus práce" – srovnej odosobněný podíl na zabíjení zvířat pro lidskou potravu: řezník zabíjí, protože musí ukojit poptávku, konzument se zase fyzicky nikdy nesetká se zabíjeným zvířetem a nemusí ho sám zabít), oběti odlidštěné (nebyla to již jména, nýbrž pouhá čísla – srovnej tisíce bezejmenných kuřat v hale, čísly označovaná laboratorní a hospodářská zvířata) a unifikované (nahé / ve vězeňském oblečení, roztříděné na kategorie vhodní na práci / určení k likvidaci – srovnej zvířata roztříděná do kategorií zvíře užitkové / hospodářské / domácí / laboratorní), bylo mnohem snazší zabíjet. Stát se profesionálními vrahy a přitom zůstat milujícími otci rodin. Právě tyto zmíněné procesy byly zcela zásadními ve vytváření hrůzného systému průmyslové likvidace lidských bytostí. Stejné procesy nám pak umožnily vytvářet hrůzy velkokapacitních hal, jatek a laboratoří, konzumovat jejich produkty a přitom zůstat soucitnými lidmi odsuzujícími násilí na psech.
O dalších paralelách mezi chovy zvířat pro potravu a holokaustem výborně pojednává kniha historika Charlese Pattersona Věčná Treblinka a proto zde s touto tematikou skončím odkazem na ni. Profesionalizací práce výzkumníků a odlištěním zvířat v pokusných laboratořích se pak zabývá socioložka Tereza Vandrovcová ve své práci Zvíře jako pokusný objekt: Sociologická reflexe. Historickým paralelám mezi konstruováním "druhého" či oběti ve vztahu k obětem holokaustu, vojákům a zvířatům, které jsem nastínila v tomto odstavci, se ve své práci věnuji opakovaně já a brzy snad uveřejním některé ze svých podrobnějších textů.

Kolektivní vina zaměstnanců ambasády
Po teoreticko-historické vsuvce se vrátím k protestu před ambasádou. Pokřiky střídalo vřeštění, pískání a výkřiky Fuj!, kdykoli se ve dveřích ambasády na okamžik objevil její zaměstnanec. Vřeštění přešlo ve drobný verbální lynč ve chvíli, kdy dveřmi pod dohledem policistů proklouzly ven dvě úřednice ambasády a odcházely domů. Žádost organizátorky, aby protestující nebušili na dveře a na okna, protože se "Rumuni cítí ohroženi na životě", dav ocenil bouřlivým výsměchem. Neskonale vtipné. Ač nepokojnou podobu protestu a zvukový doprovod včetně používání bubínků, řehtaček a bušení na dveře považuju za legitimní součást občanského protestu, taky bych se před dvousethlavou křičící skupinou mlátící mi na dveře necítila pohodlně, a obzvlášť znaje působení davové psychózy bych klidně nějakou tu facku očekávala. A tím se dostávám k tomu, nakolik můžeme a měli bychom uplatňovat verbální násilí a nátlak na představitele země / vlády a zda bychom se přeci jen neměli řídit nějakými základními pravidly ohleduplné komunikace. Bohužel v řadě případů, jakým je i vybíjení toulavých psů v Rumunsku, neexistuje zřejmě jiná cesta než silný mezinárodní nátlak, a vzhledem k urgenci situace je razantní postup skutečně nezbytný. Zaměstnanci ambasád mají tu velkou smůlu, že mezinárodní nátlak je vyvíjen prostřednictvím nich. Mohli bychom donekonečna debatovat o tom, nakolik řadový zaměstnanec ambasády má nebo nemá podíl na politice země, pro kterou pracuje. Jsem však toho názoru, že přes jakýkoli výsledek musíme v každém okamžiku dodržovat aspoň základní úctu k druhému člověku, nebo se o to aspoň dokola pokoušet. Přístup velké části účastníků této demonstrace, minimálně verbálně, směřoval k pravému opaku.

Za všechno může dědek
Naprostý vrchol demonstrace byl moment, kdy se z okna protějšího bytového domu vyklonil člověk a sprostě davu vynadal. V tom okamžiku se celý verbální lynč otočil proti němu, megafony namířené do jeho oken, dav skandující Shame on you! (on má ten chlap něco společného s vybíjením rumunských psů?), spousta zdvižených prostředníčků a výkřiky Odstěhuj se na Jižák, hajzle! Chcípni hajzle! Vražda! Zde už můžu jenom odkázat na všeříkající názvy knih Masa a moc a Psychologie davu, protože co víc k tomu říct už opravdu nevím.

Foto: Fair Play CZ

Závěrem? Mám pocit, že musíme boj za právo na život pro mimolidská zvířata vést aspoň s minimálním ohledem na právo na osobní důstojnost lidí, proti kterým řveme. Mám pocit, že stát mezi milovníky psů, kteří křičí Vrahové!, aby si potom dali řízek ze zabitého prasete, ačkoli nemusí, je hrozně divné. Mám pocit, že nasazení davu se kvalitativně nelišilo od nálad proticikánských pochodů v mnoha českých městech posledních týdnů. Mám pocit, že křičet Ty svině! na účetní ambasády je tak trochu zneužívání práva na protest. Mám pocit, že každý člověk by si měl přečíst Věčnou Treblinku, Why We Love Dogs, Eat Pigs and Wear Cows a Čtyři dohody... do té doby mám alespoň o čem psát.


PS. Otevřeno polemice a komentářům, vyjma názorů Prasata jsou tu od toho, aby se jedla a Jíst maso je přirozené, je to potravní řetězec. Díky.

PSS. Vážím si dobrého záměru organizátorů i účastníků demonstrace a jejich dobrý záměr a dopad akce tímto neshazuji. Díky za něj. Protest měl i spoustu pozitivních stránek. Jen si myslím, že je potřeba říci i kritické stanovisko a že na něj mám právo. Je mi také jasné, že záměry a postoje organizátorů a různých skupin účastníků se ne vždy překrývají a že šovinistické a nenávistné směřování některých účastníků nedělá takovým celý protest (znám velmi dobře z vlastních akcí).

PSSS. Jedna z organizátorek akce na konci pronesla, že to byla historicky největší demonstrace za zvířata v ČR v poslední době. Chtěla bych opravit, že za všechna zvířata, za nejezení jich a za lásku ke všem živočišným druhům bez rozdílu se pravidelně každý rok schází dvakrát více lidí. To jen bokem.

Odkazy:
FB událost demonstrace
Tisková zpráva (269.cz)

Literatura:
Christopher R. Browning: Obyčejní muži (čti recenzi)
Charles Patterson: Věčná Treblinka (čti pasáže a předmluvu Jany Štroblové)
Tereza Vandrovcová: Zvíře jako pokusný objekt. Sociologická reflexe
Elias Canetti: Masa a moc
Gustav Le Bon: Psychologie davu 
Melanie Joy: Why We Love Dogs, Eat Pigs and Wear Cows
Miguel Ruiz: Čtyři dohody

14 komentářů:

  1. jako přímý účastník, můžu jen říct, že je v něm spousta polopravd a dokonce lživých obvinění. A la Nova ..... Mě jako slušného člověka se to dotklo. Nejsem z těch co skandovali tupá útočící hesla a přesto jsem byla hozena do pytle "tupého davu" pejskařů s řízkem na talíři a heslem "jsme lepší" ...aniž by o mě pisatelka cokoliv věděla. Uniká mi jaksi smysl tohoto Nova článku........

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale vždyť píše o davu, ne konkrétně o vás. A bohužel vás, slušné demonstranty přehlušili ti nehluční. Pokud jste se tak nechovala, nevidím jediný důvod, proč se cítit ukřivděně.

      Vymazat
    2. Omlouvám se, dostala jsem se ke komentářům až nyní. Jak už bylo napsáno nade mnou, pokud jste patřila mezi ty, kdo útočná hesla neskandoval, pak článek nemluví o Vás. Bohužel když člověk popisuje chování davu nebo většiny, musí počítat s nějakým zevšeobecněním a s tím, že se tam vždycky najde pár těch, kdo sentiment davu nesdílí. Vím, že bylo přítomno dost lidí, kteří u některých hesel mlčeli. Kdybych napsala článek o tom, že polovina Čechů pije alkohol a sleduje Ordinaci v růžové zahradě, taky byste mě mohla nařknout z křivého a lživého obvinění a že Vás hážu do jednoho pytle, ale o tom to tvrzení přeci není :)
      B.

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. podle ceho tak odhadujete? zjevne podle niceho. protoze kdyby jste se podivala na par tranparentu, co nesli protestanti, musi vam byt jasne, ze jste se dost spletla. https://www.facebook.com/photo.php?fbid=246027122211693&set=a.245971435550595.1073741836.153168201497586&type=3&theater https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10200401695599570&set=gm.569086043138634&type=1&theater https://www.facebook.com/photo.php?fbid=246027165545022&set=a.245971435550595.1073741836.153168201497586&type=3&theater

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, vím o tom, že tam byli i vegani, znám je osobně, takže jsem je rozhodně nepřehlédla. Vím, že tam bylo i dost vegetariánů, které neznám. O těch ale teze, že si jdou po akci sednout do KFC, asi nemluví, že? Napsala jsem "Velikou část účastníků (...)". To NEZNAMENÁ všichni.
      B.

      Vymazat
  4. Článek bezpochyby zajímavý...jen nevím, jak se k němu postavit. Dav je dav a má svou davovou psychózu a ve výsledku je často jedno s jakým úmyslem se shromáždil. Jistá podobnost by se potom dala najít i ve srovnání s "protiromskými pochody atp.." A je pravda pokud si uvědomíme, že křičíme na úřednici, že může za svoji vládu - tak víme, že křičíme na špatnou osobu, ale na koho potom máme vlastně křičet? Nemusíme tedy sice křičet, ale jak dát najevo nesouhlas s něčím co se děje? Já zastávám ten názor (ač se jedná o prasata, psy, romy, židy...atd, každý za co si křičet ráčí), že člověk je tvor agresivní a světabojný...a tu agresi si prostě musí vykřičet...a každý si nějakou tu cílovou skupinku najde. Pracuji každá den s lidmi a jediné o čem jsem se za tu dobu skálopevně přesvědčila, je, že lidský tvor sám on individuálně, se vždy považuje za "lepšího". A bude řvát na všechny kolem..zcela iracionálně.

    OdpovědětVymazat
  5. ...nějak mi není jasné, proč má paní Barbora potřebu hodnotit, srovnávat a doporučovat lidem co mají dělat, co je a není správné, dle mého názoru, to nejvíce vypovídá o ní samé. Také jsem se zúčastnila protestu. Z mého pohledu jsem necítila jediný náznak agrese a až hrubého chování, jak je popsáno v článku. V České republice máme svobodu slova pokud se nemýlím. A každý máme právo se od srdce projevit. To, že někoho pobuřují určité fráze, je jeho problém. Pokud si pamatuji, vše provázel úsměv i když se vyslovovali již zmíněné obviňující fráze, ale vnitřně jsme věděli, že to, za co bojujeme je plné zla a smutku. Při symbolickém bušení na dveře, kterého se účastnily i děli, se určitě zaměstnanci ambasády nemuseli cítit ohroženi na životě, jak bylo z jejich strany publikováno. Každý z nás má pocit, že ta jeho pravda, je ta jediná a správná. Je krásné číst knihy a pokoušet se podle nich žít, ale pokud to opravdu člověk necítí uvnitř, je to jen póza a zařazení se někam, kam bychom rádi patřili. Každý procházíme určitým vývojem, já jsem ještě bezmála před rokem a půl také jedla maso, pak mi postupně přestávaly chutnat uzeniny, hovězí, vepřové, kuřecí, ryby, vejce...mléčné výrobky jím střídměji a nestydím se říct, že nejsem vegan. Nevidím důvod poukazovat na lidi, kteří jedí maso a v důsledku by proto neměli bojovat za práva zvířat. Doufám, že tento jeden pohled člověka, který má právo na svůj názor, neodradí Vás všechny, kteří jste se zúčastnili a nebo jste se chystali příště zúčastnit podobných akcí. Vždy je lepší udělat něco než nic. Děkuji všem, kteří si z negativních názorů vezmou vždy to pozitivní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář, také budu ráda, pokud článek čtenáři vezmou jako možnost si odnést něco pozitivního, ať je to cokoli. Věřím, že i kritika a kritické stanovisko má svůj smysl a místo, pokud je míněna a přijata otevřeně; z mé strany to tak bylo zamýšleno, i když jsem byla hodně příkrá, lépe jsem to nedokázala.
      Rozhodně jste atmosféru nemusela vnímat stejně jako já, od toho jsme každý jiný a každý se pohybujeme někde trochu jinde. Přesto si myslím, že máme každý právo svůj názor sdílet s ostatními, a třeba i poukázat na to, že to, co většině přijde v pořádku, některým lidem může vadit.
      B.

      Vymazat
  6. je to jedná z pravd - je to Váš názor!
    předpokladam jste Vegan proto ten článek byl tak napsaný.
    člověk -EGOist - vidí a slyší to co chce, Lidi - je to skupina stejných zajmu. Pokud lidí mají stejný názor - bojují za svou PRAVDU, mohou byt stejně agresivní i když jsou ochrance zvířat, doktory, lidi věřící v Boha a t.d ( protože jsou to jen lidi který myslí že mají pravdu jen oni)
    člověk se ne narodí veganem sám od sebe (musí projít své zkoušeností- evoluci) člověk hodně věcem nerozumí a proto se učí a postupně rozvije - dnes může nadávat a zítra byt slušným, včera ještě jedl maso a zítra salát a t.d (nebo naopak) a to co na demonstrace přijdou některé co jí maso a chtějí něco udělat protiv brutálně vraždy před očima dětem a chce aby v 21 století používali humánní chováni a měly ve státu správní system ohledně zvířat je to už pokrok pro člověka v naši době a musíme byt hrdy na to že LIDI pomálu začínají něčemu rozumět a dělat! (ne jen kecat) VEGANY MYSLÍ že JSOU SPRÁVNÍ!! )) a proč jste myslete že tráva, ovoce, zelenina neciti ?! ONI MAJÍ TAKY DUŠU a taky mají emoce - bolest, radost....to co člověk nerozumí to neznamená že neexistuje!!! JA BY RADĚJI VŮBEC NEJEDLA A LETĚLA VE VZDUCHU ABY NECHODILA PO TRÁVĚ A ZABÍJELA MRAVENCI a t.d ale zatím na to nemám, všechno má svůj čas a nutit někoho nemáme na to právo ale můžeme jen vysvětlovat ......FAIR PLAY jsem PRO HUMÁNNÍ CHOVANÍ KE ZVÍŘATŮM a to co nadávají a uráží bohužel je to ve Váši mentalitě (to může byt další článek) jeden z příkladu: když jsem věnčila pejska a měla strach aby bulldog ne roztrhal mého pejska poprosila majitelku aby zavolala svého pejska , ona ignorovala a když jí řekla proč nemá psa na vodítku a košík, tak mně poslala do Ruska! PŘÍRODA BEZ ČLOVĚKA PROŽIJE ale ČLOVĚK BEZ PŘÍRODY VŮBEC někdo dřív nebo později to pochop,i nikdo vůbec v tomhle životě.....

    OdpovědětVymazat
  7. Jedna z organizátorek akce na konci pronesla, že to byla historicky největší demonstrace za zvířata v ČR v poslední době. Chtěla bych opravit, TO JSME MLUVILY OHLEDNĚ DEMONSTRACE PROTI ZABÍJENI TOULAVÝCH PSU (před tím dělali protiv UKR)

    OdpovědětVymazat
  8. Nebola som tam (bola som na obdobnej demonštrácii v Bratislave), ale nedá mi nereagovať. Pretože aj ja som proti vyvražďovaniu psov v Rumunsku, proti strieľaniu srniek v našich lesoch, proti španielskemu vraždeniu býkov, ... proti akémukoľvek zabíjaniu, mučeniu a inému týraniu zvierat. A som čosi medzi vegetariánom a vegánom (teda živočíšne produkty jem len v tej miere, keď viem, od koho to je a ako sa k svojim zvieratám správa; čiže veci zásadne domáce od ľudí, ktorých osobne poznám, aj ich chovy, ale zásadne nemäsové, čiže len mlieko, vajcia a med). Navyše sa snažím aj blízkych a priateľov presviedčať na vegetariánstvo/vegánstvo tým, že pripravujem čo najchutnejšie vegánske alebo vegetariánske jedlá. Som si istá, že aj medzi tými ľuďmi, čo tam v Prahe na demonštrácii boli, bolo plno s postojom podobných môjmu - aspoň ja to o niektorých viem, čo tam boli. Čiže zovšeobecňovanie nie je na mieste. Tak isto som presvedčená, že nie všetci boli agresívni, čo je zase zovšeobecňovanie, ktoré ma pri čítaní zamrzelo. Preto vlastne píšem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář!
      Vzhledem k tomu, že jsem sama na akci šla se skupinou přátel - veganů, ani bych si nemohla myslet, že na akci byli jen a do posledního samí lidé konzumující maso. Napsala jsem, že *velkou část* účastníků odhaduji na lidi konzumující maso. Samozřejmě když člověk mluví o většině, nemluví o všech. Stejně tak byli lidé, kteří agresivnější pokřiky neskandovali. Bohužel když člověk píše o davu či o nějaké skupině, vždycky se musí dopustit nějakého zevšeobecnění, nevím, jak by to šlo napsat bez toho...
      Díky moc.
      B.

      Vymazat