4. ledna 2011

Jen tak

Mám v podstatě sepsané dva články (resp. příspěvky na blog), jeden z nich sakra už z léta, ale doteď jsem nebyla schopná je zpracovat na blog (nějaký to formátování a tak). Tak brzy :)
Kromě toho mám rozepsanou přednášku/článek pokoušející se o srovnání lidského institucionalizovaného zacházení se zvířaty (prostě - záměrné zneužívání zvířat pro naše zájmy) s institucí války, válčení a armády. Tedy - člověk-zvíře a voják-voják popřípadě lidé-zvířata a vojáci-velení armády atd. atd.
Mám problém svoje vyjadřovací způsoby narvat do vět srozumitelných pro ostatní. V mysli tvořím hrozně komplikovaný věty, přesně ve stylu syntetizujících extrakcí z interdisciplinárního úzu české historiografie a metodologie vědy bla bla bla. Narozdíl od "těch pravých odborných" textů mi moje věty dávají pořád smysl (i když poslední dobou už úplně ne), ale nemám páru, jestli jsou srozumitelné "zvenku" (doslova). No což.
Mám také rozpracovanou ppt na téma Zvířata v první světové válce, ale bohužel složenou jen z novinových výstřižků a překladů, což není zajímavý na přednes. Asi ani na prohlížení, ale to nevadí.
:)


PS. Pokud někomu přijde to, co píšu trapné nebo sentimentální, tak si prosím podle toho nedělejte názor na veganství a antispeciesismus jako myšlenku nebo vegan(k)y a antispeciesist(k)y jako takové nebo na cokoli, co s tím souvisí. Trapným může být můj způsob vyjadřování, který, vím, je subjektivní a trochu vzletný, ráda si hraju se slovy, čas od času až tak, že tomu rozumím jenom já, a taky moje prožívání, vnímání a myšlení je hodně emocionální, subjektivní. Napadá mě, co mi vyprávěl kamarád, že různé vnitřní problémy můžou lidem ukazovat to, co ostatní tak nevnímají, v jiném světle. Že dělali nějakou rešerši a jedna slečna se dlouho zastavila u telátka, které bylo přivázané řetězem a prostě nechané umřít. Slečna trpěla depresemi a proto byla schopna vnímat, jaksi soucítit s tím telátkem, prožívat s ním víc než ostatní. Jedno malé samotné slabé telátko přivázané řetězem a nechané umřít.

Tedy pokud je to, co/jak píšu pro někoho moc sentimentální a prožívané, vězte že je to moje specifikum a o veganství, antispeciesismu a dalším to nutně nevypovídá.
Mám chuť říct
VEGANISM IS NOT SENTIMENTALITY, VEGANISM IS JUSTICE.


(fotka z hospodarskazvirata.cz)
Díky.

Žádné komentáře:

Okomentovat