23. listopadu 2010

Video: Kočka oživuje svou mrtvou kamarádku

Video... Kočka, která se snaží oživit svoji mrtvou kamarádku. Zřejmě se jí snaží rozpohybovat srdce nebo dýchání.

... Co asi musela cítit, když si na mrtvou kamarádku položila hlavu a lehla si vedle ní? Žal...? Vzpomínala na ni?



Myslete často na zvířata, se kterými žijete. Já často zapomínám. Podrbu kocoura cestou pro pití, zavolám na něj od počítače, nebo od počítače ze špatného pocitu vstanu, jdu ho podrbat a zase zpátky. Často brečí na chodbě a já nevím proč. Vypadá to, že nechce nic z toho, co mu nabízím. Když ho přiběhnu pohladit, odejde do pokoje a otáčí se po mě, ať jdu s ním. Ale tam zase nic, sedne si, a hladit nechce. Tak nevím co s ním a jdu zase zpátky. Když k němu někdy přijdu a hladím ho, nechá se chvíli krásně hladit, a pak zas někam odejde, chvíli někde něco sleduje a pak zase přijde a čeká... nevím na co. Nevím co přesně chce a co si myslí o tom, kde žije. Jestli je šťastnej, že bydlí u mě, a že je taková spokojená kočička, pelíšky kde se naděje, plná miska, teplíčko, spinkat může všude, škrábat smí všude (nesmí, ale jenom naoko), všichni jsou na něj hodní... anebo jestli je mu smutno, že mu nikdo nerozumí a nikdo nechápe, co chce. Mám pocit, že se mu nedovedu přiblížit. Snažím se co nejvíc k němu přiblížit a pořád mám pocit, že se mi to nedaří. Možná je to ale jeho osobností. Moc se nemazlí, nepřede, je rád s někým v místnosti ale ne moc blízko, skoro nikdy nepřijde za mnou sám. Je spokojený, když leží u mýho stolu a slyší, jak biju do klávesnice? Snad je Elí kocour spokojenej, starej kocouří pán kterej má rád svůj klid a občas podrbat. Snad není smutnej.

Snad mě má taky rád, jenom to taky nedává najevo a taky doufá, že to vím.

Žádné komentáře:

Okomentovat